Trochu to tady zase oživím
.
Dlouhé zimní večery a role alcantary uprostřed ložnice mě donutily konečně se dokopat k opravě stropnice.
Jak jsem psal, začalo to malou "bublinou" nad zadními sedadly, ale gravitace je svině a starý lepivý pozůstatek molitanu v E38 taky
.
Koncem loňského roku bylo dokonáno dílo zkázy a stal jsem se majitelem pravého baldachýnu
.
Naštěstí jsem měl v záloze longovou stropnici od Hermanna, kterou jsem od něj před pár lety dovezl. Díky tomu jsem mohl začít řešit celý problém, aniž bych sáhl na své auto. Koncem roku jsem tedy odvezl druhou stropnici a 2 metry alcantary čalouníkovi a čekal jsem co z toho vyleze.
Cca v půlce ledna mi zazvonil telefon s tím, že stropnice je hotová. Dovezl jsem ji tedy domů a řekl si, že teď to musí být rychlá akce, protože jsem nechtěl, aby se na nově očalouněnou stropnici zbytečně dlouho prášilo nebo se nějakým omylem zašpinila nebo poškodila.
Nejbezpečnější místo, kam jsem jí mohl dát je v autě na svém místě.
Začal jsem tedy rozebírat interiér, abych se dostal ke stropnici. Tzn. aby šlo vytáhnout stropici, musí se sundat A, B, C sloupky. Pro sundání B sloupků je potřeba sundat nejprve spodní část sloupku s dřevěnou lištou a kvůli nim je ještě potřeba sundat plastové nášlapové lišty. No a samozřejmě sametky ze všech dveří. Dále jsem mohl pokračovat se stropními madly, clonítky, světýky atd. Všechno jsem bezpečně uložil do kufru a mohl jsem se vrhnout na stropnici.
Jsem moc rád, že mám verzi long, protože těch pár centimetrů navíc mi hodně ulehčilo práci. Stačilo vytáhnout zadní sedák, zadní bočnice, přední hlavové opěrky a sklopit přední sedadla. Když jsem viděl vše v jedné rovině, tak jsem se trochu zhrozil, jestli nebude překážet zadní monitor, ale naštěstí to bylo v pohodě. Stropnice byla za pár vteřin venku.
Jenže teď nastal další problém...
Abych mohl dát do auta "novou" stropnici bylo nutné vytáhnout a očalounit také posuvný kryt střešního okna. A ten bohužel nejde vytáhnout, aniž by se vytáhl celý šíbr ven z auta. Takže i když mi to nebylo příjemné, tak jsem povolil po obvodu nespočet šroubů a tu velkou těžkou potvoru jsem vytáhl ven.
Jenže tím problémy teprve začaly
.
Pro vytáhnutí krytu šíbru je potřeba ho ještě rozebrat. A protože jsem chtěl vytáhnout i čalounění, které není běžně vidět (pouze kousek při nadzvednutém střešním oknu), tak jsem musel demontovat celý střešní plechový kryt.
K tomuto úkonu jsem dostal pár telefonických rad od Miloše z SK, který tento stejný problém řešil nedávno na své 750iL. I tak jsem musel sám nejdřív pochopit celý princip mechanismu, abych byl schopen vše rozebrat a hlavně posléze zase složit dohromady. Po ne úplně jednoduchém rozebrání šíbru bylo čalounění rovné plochy posuvného krytu už celkem jednoduché. Takže zavzpomínat kde co bylo přišroubované, zacvaknuté, zapojené do sebe a znova vše poskládat do původní podoby.
S čím jsem ale nepočítal byl celkem těsný posuv krytu po kolejničkách. Což alcantara s 2mm vrstvou molitanu nezvládala úplně podle představ. Nebo spíš to nezvládala vůbec. Takže znova celé rozebrat a alcantaru strhnout. Kůži jsem si vzal domů a dva dny jsem doma blokoval konferenční stolek v obýváku a dělal bordel. Nejprve jsem musel ručně otrhat všechen molitan, který držel fakt kvalitně. A potom jsem místo vedle místa čistil celou plochu obyčejným holítkem, aby byla alcantara zespod co nejhladší.
Ve chvíli, kdy jsem dokončil tuto nezávidění hodnou práci jsem kůži nalepil na kryt a mohl jsem celý šíbr znova poskládat
.
Když vše chodilo a jezdilo hladce podle mých představ, tak se mohlo střešní okno vrátit do auta.
Zároveň se střešním oknem jsem využil vytáhnuté stropnice a vyřešil "wiring management". Konečně jsem mohl pořádně a podle svých představ zkoordinovat kabel k přední a zadní kameře, protože do teď byly dráty jen tak nějak zastrkány pod stropnici. Teď už má vše přesný řád a dráty jsou připevněné páskou ke střeše.
Když bylo i toto připravené, tak konečně přišla na řadu "nová" stropnice.
Teď už mi nebylo úplně jedno v jakém stavu projde zadními dveřmi, proto byla potřeba větší opatrnosti. Ale jak jsem psal výše, long je pro výměnu stropnice jako stvořený, takže to sice bylo na milimetry, ale bez komplikací
.
Stropnice byla v autě a já mohl pomalu kompletovat interiér. Áčkové sloupky a kryt s ovládáním šíbru jsem měl už připravené, takže to byla rychlovka.
Do B a C sloupků jsem se pustil postupně o volných chvílích. Ale na to jsem už tolik nespěchal. Hlavní cíl bylo co nejrychleji dostat do bezpečí do auta stropnici a zbytek by byl příjemný bonus, protože než auto vyjede z garáže, tak uběhne ještě minimálně měsíc nebo dva.