Trochu jsme zase sedmičku provětrali. Tentokrát jsme si jeli prohlédnout naše severní pohraniční. Moc pěkný pohled to nebyl, tolik opuštěných továren a zpustošených vil jsem neviděl od návštěvy Šumavy. Bylo mi z toho smutno.
Před dojezdem do cíle jsme potkali létající E23 u pěkného autoservisu. Trochu ji dolakovat, vrátit tam agregáty, tak by ještě dělala radost. 735i
Provozní v penzionu měl E39, která měla mít asi milión km, ráno nás zdravil zalomením ruky a pokřikem BMW. No, nevím. 8o)
Poté co jsme navštívili Ještěd jako slušní lidé, tzn. auto na parkoviště, zbytek vylézt procházkou, jsem o pár dní později při odjezdu zatoužil po fotce. Jak to dopadlo vidíte sami, nad mlhu se nám vyjet nepodařilo. Cestou nahoru mě zrazoval pán s Fábií, že tam prý se zadkem nevyjedu.
To je ta fotka, kvůli které jsme se drápali nahoru: 8o)
Tak prý nevadí:
Auto jsme dali na reservé a šli na kafe.
U Stráže pod Ralskem mají suprovou samoobslužnou benzínku:
Při cestě zpátky jsme se zastavili do Děčína za Dunnstem pro jeho převodovku na čtyřlitr, která přestala couvat. Vzal jsem ji ze zvědavosti, jak to vlastně všechno uvnitř funguje. Až budu mít klidnou chvilku, tak ji prozkoumám, jako pětiletý kluk budík.
V Liberci jsem koupil obří futrál na tlačenku, do které jsme ji dali. Cestou zpátky to pohodlně pérovalo, ale nepříjemné to vůbec nebylo. Vtipná situace nastala po naložení, kdy jsme si s Dunnstem chválili auta, jak je to super, že je divné, že jsme něco tak dokonalého nevymysleli sami a tak... no a když došlo na porovnávání zvuku osmiválců, tak mi to nechtělo chytnout! Poprvé v historii to točilo a nic. Druhá strana republiky, dovolená u konce, noc na krku, převodovka v kufru a nic. První myšlenka byla prořadit volič, kdyby to byl snímač polohy, druhá odpojit na chvilku baterku. Odpojení pomohlo. Od té doby auto normálně funguje.
Z převodovky samozřejmě cestou tekla kapalina a při nakládání jsme do igelitu proklepli o podlahu malinkou dírku. Prát koberec zašpiněný ATF bych nikomu nepřál, je to fakt humus, ta kapalina je děsně odolná.
A protože bylo v kufru ještě nějaké místo, zastavili jsme se ještě v Bolestavi pro nějaké drobnosti, namátkou náhradní zadní boční rolety a komponenty zadních el. opěrek:
Koupil jsem tam i stolek z highline, bohužel byl jen jeden za spolujezdce. Zatím ale nejsem rozhodnutý, zda půjde do auta. Ladil by s multifunkční loketkou, ale bojím se toho, aby to nebylo přeplácané.
1100 km, hezký výlet.