Tak jsem si dnes koupil v Lídlu rohlík.
Naložili jsme nákup do kufru, přítelkyně jela uklidit košík a protože jsem zaparkoval na svém oblíbeném sólo místě, které je úplně nejdál, šel jsem se zatím kochat úplně novou pětkou z Renocaru, která stála opodál. Koukám okénkem dovnitř, krmím se tím rohlíkem a všímám si, že jdou okolo manželé okolo pětapadesátky a jak jinak, než k vozu. Udělal jsem krok zpátky, paní se na mě usmála, tak jí říkám, že se budu muset asi lépe učit. Na to mi odpověděla, že to dalo hodně práce, než se k tomu dopracovali a pán dodal, že podle jeho zkušenosti, to je ještě o něčem víc, než o vzdělání. Protože si stále nevšimli, že mám za sebou sedmu, tak říkám, že jsem si chtěl jenom prohlédnout, kam směřuje technika, že mám o něco starší model. Pán odvětil, že to mám pěkné a že se mu ty starší modely líbí snad víc jak ty nové, čímž nahrál své ženě, která mu nabídla výměnu.
Odvětil, že ho zaskočila (mně málem zaskočil ten rohlík
), podal mi ruku, popřál hodně šťastných kilometrů a rozloučili jsme se. Z rohlíku ujedena třetina.
Sednu do auta, koušu dál, vyjíždíme z parkoviště, přednost komu dát nebylo, ale v opačném směru na něj zatáčela paní, měl jsem malý rejd, tak jsem v půlce křižovatky zastavil, nechal ji projet a dokončil jsem manévr. Trochu mi to kvůli tomu rejdu vyšlo k protisměru, kde mezitím jela auta a slyším troubení. Tak si v klidu říkám, hlavně se nepo*er, protože zas tak málo místa jsem tam nenechal. Ujedu deset metrů, přechod, pouštím holčičku s maminkou, ještě se smějeme, jak se holčička za autem otáčí, asi takové ještě neviděla. Najedu na kruháč, vyjíždím a koukám za mnou benga. Samozřejmě hned maják, STOP, tak blikač doprava, nasrané obličeje, silniční kontrola, doklady od vozu, odkládám ten rohlík, z kterého mi zbyla třetina, podávám doklady, dožvýkávám, polykám
, dýchnout, nula a prý jestli vím, čeho jsem se dopustil.
Napadlo mě něco o těch kruháčích, jak to teď zprasili, ale na to jsem se náhodou zrovna díval, tak říkám, že nevím. To je nasralo ještě víc. Prý jsem jim nedal přednost, jak jsem vyjížděl z toho parkoviště. Teď to zkrátím, nic jsem neviděl, jak jsem to napoprvé neprojel a zůstal jsem v té křižovatce stát, tak se mi mezitím asi schovali za sloupek, vůbec jsem o nich netušil a to jsem opatrný. Chvilku mě tepali, že jsem si udělal papíry na náklaďák a takhle jezdím, že jím za jízdy a nevěnuji se tím pádem řízení. Pak se šel podívat na zadní sedačky, kde seděl slon a říká, hlavně, že toho medvěda máte připoutaného. Jakou bych si prý dal pokutu. Tak říkám, že to je na nich, ale sám bych si hlavně vynadal, protože se děsně stydím. Na to staršímu začaly cukat koutky a mladší rezignovaně prohlásil, že se mu to nechce řešit, ať jedu. Sloník se nám tedy zaplatil a zdraví čtenáře 7er.
Závěrem děkuji příslušníkům PČR, že byli rozumní a přistoupili k řešení, že ne všechno se musí řešit pokutou.